38. den, Záliv svatého Vavřince

ikona 1+
ikona 1+
ikona 30+
ikona
ikona

Třicátý osmý den cesty jsme přidali 420,3 kilometru, překonali Apalačské hory a u Port-Cartier vstoupili opět do moře. Cesta vedla přes mírné pahorky a pak nížinou, i když je tu na nás poměrně chladno, jelo se nám dobře a stále překonáváme denní limit. A i kdybychom nepřekonali, máme najeto více než 20 dní k dobru, takže nejzažší termín dojetí do cíle ohrožen není.

Zastavení třicáté osmé: Záliv svatého Vavřince

Port-Cartier se nachází na severním břehu řeky svatého Vavřince a žije v něm téměř 7000 obyvatel. Původ se datuje do roku 1915, kdy plukovník Robert R. McCormick, majitel Chicago Tribune, navštívil oblast řeky Rochers, aby zhodnotil její lesní potenciál pro dřevozpracující průmysl. Původní osada se jmenovala Shelter Bay, v roce 1916 v ní byla otevřena pošta a v roce 1918 pila. Ta fungovala do roku 1955, do vyčerpání dřeva. V roce 1958 bylo město přejmenováno podle těžařské společnosti, která tu vybudovala továrnu na zpracování železné rudy a námořní přístav u Shelter Bay.

Řeka svatého Vavřince, na které město leží, zajišťuje odtok z Velkých jezer do Atlantského oceánu. Částečně tvoří hranici mezi Kanadou (provincie Ontario) a USA (stát New York), a pokračuje kanadskou provincií Québec. Vlastní řeka svatého Vavřince je přibližně 1200 km dlouhá (od odtoku z jezera Ontario k ústí do zálivu svatého Vavřince). Délka celé říční soustavy od pramenů řeky Saint Louis (přítok Hořejšího jezera) v Minnesotě je 3350 km.

Úolí řeky se rozkládá v rozsáhlé tektonické propadlině na styku kanadského štítu a Appalačských hor. Na řece je 175 kilometrů dlouhý úsek s peřejemi, s převýšením necelých 70 m. K jeho obeplutí byly postaveny kanály. Pod městem Québec řeka vytváří nikdy nezamrzající estuár (typ říčního ústí do moře s protáhlým, nálevkovitým tvarem) dlouhý 400 km a široký až 50 km, který se otevírá do zálivu svatého Vavřince. Břehy zálivu jsou vysoké a srázné. Na úrovni západního okraje ostrova Anticosti je řeka široká už 125 km. Zde také přechází ve vlastní záliv svatého Vavřince.

Záliv svatého Vavřince (Gulf of Saint Lawrence) představuje vyústění řeky svatého Vavřince do Atlantského oceánu. Jde o největší nálevkovité ústí řeky na světě. Omývá břehy pěti kanadských provincií (Newfoundland a Labrador, Ostrov prince Edwarda, Nový Brunšvik, Nové Skotsko, Québec). S Atlantským oceánem je záliv spojen přes průlivy Strait of Canso, Cabot Strait a Strait of Belle Isle.

V roce 1998 byla část zálivu sv. Vavřince vyhlášena mořskou rezervací, určenou k ochraně třinácti druhů živočichů, z nichž více jak polovina se řadí mezi ohrožené. Specifický biotop se sladko–slanou vodou lákal poslední léta nejen rybáře, ale i pozorovatele velryb, díky nimž se v místě rozběhl slušně fungující ekoturistický byznys. Provoz ve fjordu, zahrnující ročně 10 000 vyhlídkových plaveb a přibližně 5 000 nákladních lodí, však podvodním obyvatelům zálivu neprospíval. Tak byla v roce 2002 zahájena série regulačních opatření, omezujících rychlost lodí, vzdálenost mezi loděmi a velrybami i maximální délku jednoho pozorovaní.

Pro skloubení řízení lodního provozu, turistické sledování velryb i samotnou ochranu velryb, byl vyvinutý výzkumníky z univerzity v Montrealu počítačový program. Jeho smyslem je dosáhnout dostatečné ochrany druhů, které jsou na tento pestrý biotop vázány, ale zároveň poskytnout podmínky k rozvoji ekoturismu, a to při stávajícím zachování frekventované námořní přepravy. Výzkumníci si od programu slibují, že povede ke snížení kolizí lodí s kytovci.

Vytvořením interaktivní mapy zálivu spolu s projekcí pohybu běluh, plejtváků myšoků, plejtváka obrovského a keporkaků v průběhu roku, vytvořili počítačový model kritických oblastí, kde dochází pohybem lodí k přímému ohrožení velryb. V takto vytvořeném prostředí namodelovali obvyklé trasy tří typů lodí – rekreačních rybářských, vyhlídkových a velkých nákladních. Cenné informace získali i ze zkušeností místních kapitánů.

Výsledkem je nejen vytyčení kritických zón v zálivu a zavedení nových tras, ale i návrh na snížení rychlosti provozu všech lodí. Při průměrné rychlosti pětadvacet uzlů, tedy nějakých 46 kilometrů v hodině, je pro velrybu srážka s lodí automaticky smrtelná. Při snížení rychlosti pod deset uzlů pak končí tragicky jen asi třetina nehod. Úspěch programu závisí nejen na ochotě a spolupráci kapitánů lodí, ale i na citlivém vnímání dalších důležitých okolností, jako je počet a pohyb plavidel a velryb, přílivu, odlivu i momentálního počasí. V neposlední řadě je také nutné brát v potaz ekonomické aspekty lodní dopravy.

My jsme se zastavili na ostrově Anticosti. Ostrov objevil v roce 1534 Jacques Cartier a pojmenoval ho Isle de l‘Assomption (ostrov Nanebevzetí). Současný název pochází z mikmackého výrazu Natigôsteg (země vpředu). Anticosti má rozlohu 7 914 km² a je největším ostrovem provincie Québec, dvacátým největším ostrovem Kanady a devadesátým největším ostrovem světa – žina něm však pouhých 240 obyvatel v jediné vesnici Port–Menier. Ve vnitrozemí byl roku 2001 vyhlášen národní park. V něm se nachází jezero Wickenden, obklopené rozsáhlými rašeliništi. Turistickou atrakcí jsou přes sedmdesát metrů vysoké Vauréalské vodopády na řece Jupiter River. U pobřeží se vzhledem k bouřlivému okolnímu moři nacházejí stovky lodních vraků.

Po překonání zálivu nás čeká ostrov Newfoundland a pak už Altantik!

ikona

Výdej energie

1 je minimum, 5 je maximum měřeno neprofesionálním sportovcem

ikona

Počet osob

číslovka označuje počet osob pro které je aktivita určená

ikona

Časová náročnost

1/2 dne, 1 den ...

ikona

Potřeba sportovního vybavení

sportovní náčiní

ikona

Za každého počasí

partner

Anketa

Nejraději mám?