Zastavení jedenácté: Aktobe, Kazachstán

Přestože je Kazachstán poměrně suchá země, nachází se v něm okolo 4 000 rybníků a 48 000 jezer. 94 % z nich má rozlohu menší než 1 km². Opravdu velkých jezer je 21 (s rozlohou nad 100 km²). Patří mu také severní a severovýchodní část Kaspického moře a severní část Aralského jezera. Většina jezer je bezodtokých a úroveň hladiny prudce kolísá podle sezóny i v průběhu let, v suchých letech mnohá z nich vysychají nebo se proměňují na slaniska. Ve stepi, v horách a v údolích velkých řek převládají sladkovodní jezera, zatímco v polopouštích, pouštích a mezihorských propadlinách slaná jezera, kde se sůl i těží.

Nás cesta dovedla k Aktjubinské přehradě na řece Jelek (Ilek), kde jsme se mohli rozhodnout, zda pojedeme na jih přeptat se na nocleh do malého města Alga s 20 000 obyvateli, nebo na sever, do téměř třistatisícového Aktobe. Naštěstí jsme na břehu potkali pana Googla a ten nám prozradil, že Alga má velké ekologické problémy s chemickým odpadem ve vodě z bývalé továrny na fosfáty. Rozhodli jsme se proto vyrazit na sever, do Aktobe.

Aktobe (Aktöbe; dlouho známé pod ruským Akťubinsk) je hlavním a největším městem Aktobské oblasti. Vzniklo okolo stejnojmenné pevnosti založené roku 1891; název pochází z kazašských slov ak — bílý, töbe — vrch. Slavným rodákem je sovětský kosmonaut Viktor Ivanovič Pacajev, hrdina Sovětského svazu, který zemřel při návratu z vesmírné mise. Celý jeho let byl poznamenám potížemi – původní posádka pro onemocnění neletěla a vysláni byli náhradníci. Noví kosmonauté Georgij Dobrovolskij, Vladislav Volkov a Viktor Pacajev se v pořádku spojili s orbitální stanicí Saljut 1, aby zjistili nedýchatelný vzduch plný kouře. Závadu odstranili a začali plnit úkoly, protože se však jejich kondice rychle zhoršovala, bylo rozhodnuto program letu zkrátit. Při sestupu během odpojení nepotřebného obytného modulu došlo k otevření odvětrávacího ventilu a 186 km nad povrchem Země unikl během 30 sekund všechen vzduch a všichni se po více než 23 dnech ve vesmíru zadusili.

Naše kondice je však stále lepší, zadušení nehrozí a plni energie jsme vyrazili na prohlídku tohoto krásného města. Rovinatá stepní krajina umožnila stavitelům města pořádně se rozmáchnout, a to je pro nás, zvyklé na stísněné prostory uliček a silniček mezi domy, skutečně nezvyklé. Mohli bychom městem chodit celé hodiny, ale to by nám nezbyla energie na další cestu. Navštívili jsme tedy hlavní turistické atrakce a prošli si prospekt Abylchair–chána, a tentokrát si našli nejlepší hotel ve městě, čtyřhvězdičkový Dastan, abychom si vynahradili včerejší hrbolaté stanování. Ajakr si opět hnula se zádama, takže si dopřála masáže a saunu a všichni jí držíme palce, aby se mohla s námi znovu posadit do sedla.

Dnes jsme ujeli 318,3 kilometru a zítra nás pro změnu čekají stepní rovinky s přechody několika říček a buď kde nic, tu nic, nebo přes 340 kilometrů vzdálená vesnička Tamabylak.

Dobře se vyspěte!