Zastavení osmnácté: Koš–Agač, pohoří Altaj, Rusko

Z rovinky 282 m n.m. jsme postupně během dne vystoupali do výšky 3 073 m n.m., překonali několik vrcholů a k večeru sjeli na horskou plošinu v nadmořské výšce 1 741 metrů. Ještě nám zbývalo dost světla, abychom dojeli k městu Koš–Agač a našli si hotel. Tentokrát jsme nijak neskrblili a zastavili u nejlepšího ubytování, jaké jsme našli. Myslím, že po tolika dnech stanování a mytí se suchou cestou, si trochu hýčkání zasloužíme.

Koš–Agač (Kosh-Agach) je hlavní město v Koš-Agačském okrese v Altajské republice. V oblasti velké 19 845 kilometrů čtverečních je celkem 12 osad, hustota osídlení je 0,92 člověka na kilometr. Žije zde přes 18 000 obyvatel, z toho většina právě zde, ve městě Koš–Agač.

Okolní krajina je nádherná. Po tolika stepních dnech se na hory nemůžeme vynadívat, i když někteří z nás nestrmnější úseky tlačili. Pohoří Altaj (jméno pochází z mongolského Altan – zlaté hory – což poukazuje na přítomnost zlata ve zdejších horninách) je téměř 2 000 km dlouhé a 600 km široké. Leží na rozhraní Ruska, Kazachstánu, Číny a Mongolska. S nejvyšším vrcholem Bělucha (4 506 m) je nejvyšším pohořím Sibiře. S pohořím Sajany a Ťan šan tvoří severní větev středoasijského horského systému, jež vychází z horského uzlu v oblasti Pamíru.

V Altaji najdeme zejména suché vysokohorské stepi a rozsáhlé lesy. Nejvyšší části hor pokrývají z velké části ledovce. Avšak oblasti ve střední části blížící se k poušti Gobi tvoří polopouště, jako zrovna naše Koš-Agač. Hory jsou protkané hustou sítí řek (20 188) a jezer (7 000). Většina těchto jezer je položena vysoko v horách a má plesový charakter. Altajské řeky v naprosté většině končí v Severním ledovém oceánu díky veletokům Irtyš, Ob a Jenisej. Menšina stéká do bezodtokových jezer v Mongolsku.Ve vyšších polohách můžeme napočítat přes 1500 ledovců.

Z biologického hlediska leží Altaj na rozhraní sibiřské tajgy, kazašské stepi a mongolských polopouští. Tvoří tak bariéru mezi severem a jihem i východem a západem celého kontinentu. Vyskytuje se zde 2 000 druhů vyšších rostlin, z toho 200 druhů endemických a 300 druhů léčivých. Živočišná říše je typicky sibiřská. Představitelem je zemní veverka burunduk (Tamias sibiricus) se šedým kožíškem zdobeným čtyřmi bílými pruhy, a nejdravější šelmou rosomák, který si přes svůj malý vzrůst troufne i na jelena nebo člověka. Najdeme tu i sviště, soboly, soby, vlky, rysa, medvěda a vzácně i leoparda sněžného. Občas se tu vyskytnou jeleni, losi a zástupci zvířeny střední Asie (jelen maral, kozoroh ibex, ovce argali). Dále přes 100 druhů ptáků (tetřev hlušec, drozd, pěnice a velekur altajský) a jezera a potoky jsou obydleny pstruhy, lipany i jinými rybami.

Altaj je velice oblíbeným turistickým místem. Kemp u Teleckého jezera je přes léto obklopen turisty. Díky nižší náročnosti oproti jiným horským soustavám je ideálním místem pro vysokohorskou turistiku. Divoké řeky pramenící v horách lákají vodáky na raftech, hora Bělucha a ostatní čtyřtisícovky přitahují pozornost mnoha horolezců. U jezera Akkem severně od Běluchy je vybudovaný mezinárodní horolezecký tábor a meteorologická stanice.

Nikoho z nás však kupodivu ani kratší pěší túra nelákala, užíváme si pohodlí a zaslouženého odpočinku. Zítra nás čekají další vrcholy, i když ani jeden nedosáhne tak vysoko, jako ten, který jsme zdolali dnes.

Ujeli jsme 542,01 kilometru.