Zastavení devatenácté: Mongolsko

Čekalo nás další stoupání a tradiční kličkování po hranici – jsme v Mongolsku – jsme v Rusku – jsme v Mongolsku – jsme v Rusku... nakonec jsme ale zajeli hlouběji do Mongolska, minuli město Murun a Teshig a na noc zastavili v horách, 250kilometrů od dalšího přechodu s Ruskem. Dnes přespíme ve výšce 1 594 metrů a nejvyšší vrcholy už máme za sebou.

Mongolsko, oficiálním názvem Stát Mongolsko, je dvacetkrát větší než ČR, ale vzhledem ke svým 2,7 milionům obyvatel je státem s nejnižší hustotou zalidnění na světě. Polovina všech obyvatel navíc žije v hlavním městě Ulánbátaru.

Velká část země má průměrnou nadmořskou výšku přesahující 1 500 m; pouze 19 % rozlohy země se nachází pod úrovní 1 000 m. Nejnižším bodem je hladina jezera Choch núr (532 m) v nejseverovýchodnějším cípu země. V Mongolském Altaji, kde se právě nacházíme my, je nejvyšší horou Chüjtun (4 374 m). Jih a jihovýchod zaujímá nejsušší a nejnehostinější část země – poušť Gobi. Podnebí je drsné a na mongolských stepích je hlavním zdrojem obživy je kočovné pastevectví.

Kvůli původním kočovným kmenům Siungnů byla budována Velká čínská zeď.Ve starověku vytvořili na území Mongolska mocný kmenový svaz. Ve 13. století bylo území dnešního Mongolska centrem Mongolské říše založené Čingischánem, největší říše všech dob. Po pádu mongolské dynastie Jüan v r. 1368 začal dlouhodobý střet mezi východními a západními Mongoly, který měl za následek pozdější dobytí části Mongolska mandžuskou dynastií Čching, ovládající Čínu od roku 1636. Nezávislé Mongolsko bylo vyhlášeno 11. července 1921.

Mongolové byli hlavně výborní válečníci, kteří obsadili přes půl Asie a část Evropy. Jezdili na rychlých a malých koních, které dokázali výborně ovládat a přitom střílet z luku. Vojsko bylo přísně organizováno, vládla zde železná kázeň. Středověcí Mongolové jsou obviňováni z krutosti k dobývaným a dobytým národům. Nebyli příliš zdatní řemeslníci, ale vyráběli výborné koberce a textilní výrobky z velbloudí nebo kozí srsti. Obsahovaly zvířecí i geometrické motivy, které z části sloužily k náboženským účelům. Mongolové byli animisté, uctívali Nebe a Zemi, a také bohy ve stromech, ohni, vodě a kamenech. Každá rodina měla svého vlastního boha, který bydlel v jurtě a střežil jim majetek a děti. Kočovníci věřili, že každý klan má svého strážce – ducha. Tento strážce měl ve vesnici kůl s koňskými žíněmi, ke kterému kmen nosil při významných událostech (úmrtí náčelníka) obětované koně nebo lidi. Mongolští šamané provozovali magii a věštění z ovčích lopatek.

Přestože se do mongolské říše dostali evropští křesťanští misionáři, obrátit na křesťanskou víru se jim kočovníky nepodařilo. I tak mezi Mongoly bylo velké množství křesťanů, kteří se do střední Asie dostali poté, co bylo jejich učení prohlášeno Byzantinci za herezi a pronásledováno. Tito křesťané, kteří na dlouhou dobu ztratili kontakty s ostatními vyspělými křesťanskými civilizacemi, měli jen velmi primitivní kulturu a provozovali primitivní formu křesťanstých rituálů. Křesťanští a animističtí Mongolové běžně uzavírali manželství, včetně mongolských vládců.

My se vyhli kamennému obětnímu místu Ovo, které pro nás vypadá tak trochu jako skládka, a zastavili pod vrcholem jednoho k kopců. 

Ujeli jsme rekordních 1 073 kilometrů, počasí se lepší a před námi je lehčí cesta. Nejen, že jsme dohnali Willyho Foga, my ho dokonce předjeli o 89 kilometrů! Těšíme se dál.