Zastavení dvacáté první: Čína

U Durojského jezera na východě kraje už nás čekala hranice s Čínou. Čína je geografická oblast a historické území v Asii, v dnešní době rozdelené na dva státy – Čínskou lidovou republiku a Tchaj–wan. Na severozápadě území jsou pouště, ve východní části leží nížiny a jihozápadě se rozkládají Himaláje a Tibetská náhorní plošina. My přejíždíme severovýchodní část, kde končí Altaj a momentálně jsme ve výšce už jen 454 metrů nam mořem.

První historicky věrohodnou dynastií byla dynastie Šang, která se usídlila podél Žluté řeky na východě Číny v době mezi 18.–12. stoletím př. n. l. První jednotný stát byl založen dynastií Čchin v roce 221 př. n. l., kdy byl vytvořen úřad císaře. Jméno prvního císaře znělo překvapivě První císař (Š‘-chuang-ti). Zlatý věk Čína prožila za vlády dynastií Tchang a Sung. Mezi 7.–14. stoletím byla Čína jednou z nejvyspělejších civilizací na světě s rozvinutou kulturou i technologií. Nejznámějšími čínskými vynálezy jsou hedvábí, papír, střelný prach, knihtisk, porcelán nebo kompas.

V roce 1271 porazil zbytky dynastie Sung mongolský vůdce Kublajchán a založil dynastii Jüan. Mongolové vydrželi na čínském trůně téměř sto let, až v roce 1368 je svrhl rolník Ču Jüan-čang a založil novou čínskou dynastii Ming, která vládla Číně až do roku 1644. Tehdy Mandžuové ze severu napadli oslabenou říši a vlády se ujímá mandžuská dynastie Čching. Její moc nad Čínou přetrvala až do počátku 20. století, kdy byl sesazen poslední císař monarchie, nezletilý Pchu-i, a byla 1. ledna 1912 byla v Nankingu slavnostně vyhlášena Čínská republika. Jejím prvním prezidentem se stal Sunjatsen z tehdy jednotného hnutí Kuomintang. V roce 1920 se Kuomintangu pod vedením Čankajška podařilo znovusjednotit Čínu a pod záminkou transformace Číny v demokratický stát zavést politiku jedné strany. 1. října 1949 vyhlásili v Pekingu Čínskou lidovou republiku a vláda původní Čínské republiky se stáhla na ostrov Tchaj-wan.

Protože to bude nejspíš naše jediné čínské zastavení, neváhali jsme a zajeli si do blízkého města Jaigedaqi ochutnat něco autentického ze rozmanité čínské kuchyně. Čína je velká země a mezi kuchařskými zvyklostmi v jednotlivých regionech panují velké rozdíly v používaných surovinách, přísadách i způsobu přípravy. Velmi časté je rychlé smažení na pánvi wok, vaření v páře, vaření ve vodě či ve vývaru, dušení, vaření v otevřěném kotlíku, uzení za tepla či grilování. Maso, zelenina i ostatní přísady se většinou upravují pokrájené na nudličky či kostky, málokdy na plátky nebo v celku.

Čínská kuchyně klade velký důraz na estetickou úpravu pokrmů. Při stolování se používají hůlky, polévky se jí lžící, obvykle porcelánovou. Na stole nesmí chybět různé omáčky, nakládaná zelenina a koření, jimž si stolující mohou dochutit jídlo nebo do nich namáčet jednotlivá sousta. Během jídla pijí Číňané nejraději zelený čaj, po jídle je zvykem podávat malé množství sladkého alkoholického nápoje, např vína ze švestek nebo liči.

Pokrmy musí příjemně vonět, dobře chutnat, pěkně vypadat a zároveň mít příznivý účinek na zdraví konzumenta. Čínská kuchyně je úzce propojena s tradiční čínskou medicínou a dokonce i s filozofií, především s učením o pěti prvcích a harmonii jin a jang. Proto se např. ryby a plody moře, které patří k jin potravinám, tradičně kombinují se zázvorem a chilli, což jsou jang přísady. Existují i předpisy na léčivé pokrmy, při jejichž přípravě se používají např. kořeny ženšenu, čínského jamu či kozince blanitého, plody longanu a goji nebo některé druhy hub, např. lingzhi či Cordyceps. Léčivé účinky se pripisují i některým pokrmům živočišného původu jako jsou žraločí ploutve, sumýši, alkohol s naloženými hady nebo hadími tekutinami (krev, žluč, jed).

Zítra nás po horských etapách čeká mírně zvlněný teré a pokud bychom ujeli opravdu hodně, mohli bychom se už i vykoupat v moři.

Dnes jsme ujeli 628,45 kilometru.