Zastavení dvacáté šesté: Tichý oceán II

Poloostrov Kamčatka je 1 250 km dlouhý, západní část omývá Ochotské moře, východní Tichý oceán. Podél poloostrova se táhne Kurilsko-kamčatský příkop s hloubkou přes 10 500 m.

V době, kdy na Kamčatku dorazili první Evropané, byl již poloostrov po 1000 let osídlen kmeny Itelmenů a Korjaků, kteří byli na příchod bílého muže a jeho nemoci připraveni v podstatě stejně, jako američtí Indiáni. První Rusové pronikli na sever poloostrova v polovině 17. století. Roku 1650 dosáhl řeky Penžiny Michail Staduchin. Penžina tvoří pomyslnou hranici poloostrova, je dlouhá 713 km a pramení na Kolymské vrchovině. Vlévá se do Ochotského moře.Vzhledem k poloze je polovinu roku zamrzlá. Prvním, kdo Penžinu překročil, byl Ivan Kamčatyj. V letech 1658 – 1661 přešel nejužší místo Kamčatky několikrát a dorazil až k veliké řece na východě, kterou Itelmeni nazývali Ujkoal. Dnes tato řeka, stejně jako celý poloostrov, nese jeho jméno.

Většinu poloostrova tvoří 160 vulkánů, středem se táhne rozlehlé údolí, kterým protéká řeka Kamčatka. Toto údolí je jediné na eurasijském superkontinentu, kde lze nalézt gejzíry. Nalézá se zde 29 činných sopek, z nichž nejvyšší je Ključevskaja, vysoká 4750 metrů. Takováto hustota vulkánů na tak relativně malé ploše je světovým unikátem, proto bylo 19 vulkánů zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO. Nejaktivnější sopka Kronockij, díky svému perfektnímu kónickému tvaru, aspiruje na titul nejkrásnějšího vulkánu světa.

Kamčatka je obklopena mořem, což má za následek zimy bohaté na sníh a studené, vlhké léto. Na chladnějším podnebí se podepisuje i velké množství ledovců, kterých tu je převážně v severní části poloostrova 414 a naopak – bílý povrch ledovců zase odráží sluneční záření, takže léta jsou chladnější, než by mohla být. Sever poloostrova má věčně zmrzlou zem (permafrost). Tlakové níže, které přicházejí od Japonska a ze Žlutého moře, zejména v únoru a březnu způsobují orkány a sněhové bouřky.

Přírodní podmínky panující na Kamčatce vytvořily ideální životní podmínky pro mnoho druhů živočichů. Kamčatská divočina je domovem medvědů Kamčatských, sněžných ovcí, rosomáků, sobolů a orla skalního. Medvěd Kamčatský dorůstá délky až 3 metry a váží až 1000 kilogramů. Je podobný medvědu grizzly, ale má mírnější povahu. Jeho hlavním zdrojem potravy jsou lososi každoročně táhnoucí ke svým trdlištím, bobule a ořechy. Je extrémně silný a odolný. Má rychlé reakce a je velice pohyblivý. Jeho zuby překousnou jakoukoliv kost, vyšplhá se na téměř kolmý svah, vydrží hodiny sedět v ledové vodě. Je vynikajícím plavcem, na krátkou vzdálenost dožene koně, za den dokáže ujít až 100 kilometrů. Kvůli své hmotnosti ale špatně šplhá po stromech. Takže pamatujte, před medvědem Kamčatským neprchat do dálky, ale do výšky!

Pobřeží je hnízdištěm orla mořského, jenž je jedním z největších druhů orlů na Zemi. Ve vodách omývajících břehy Kamčatky žije největší mořský savec, plejtvák obrovský. Ze sladkovodních živočichů je třeba zmínit největší výskyt lososovitých ryb na světě. V Kurilském jezeře se nalézá největší populace lososů v celé Eurasii.

Na Kamčatce žije 402 500 lidí z drtivé většiny ruského původu, největší menšinou jsou Korjaci, kteří mají na severu poloostrova svojí vlastní enklávu, Korjacký autonomní okruh, kde žije zhruba 13 000 příslušníků tohoto etnika. Po uvolnění mezinárodních vztahů počátku devadesátých let se na březích kamčatských řek můžete setkat s rybáři z celého světa.

Nás čeká další oceánský úsek, uvidímě, kam se do zítra posuneme a co zajímavého o místě zjistíme.