Zastavení dvacáté sedmé: Tichý oceán III

Ostrovy samy jsou předělem mezi severním Pacifikem, ohřívaným teplým mořským proudem Kurošio, a ledovým Beringovým mořem. Právě proto mají snad nejhorší mořské počasí na světě – stálé mlhy, časté bouře a silné větry. Navíc jsou částí pacifického „ohnivého kruhu“ činných sopek, které lemují celý Pacifik. Ostrovy jsou vlastně vrcholy mořských sopek, a tak jsou lávové výbuchy a zemětřesení na souostroví poměrně časté. Kouřící i vyhaslé vulkány, horké prameny, lávová pole i černý vulkanický písek na pobřeží jsou na ostrovech běžnými jevy.

Tvoří je asi 300 ostrovů a ostrůvků s 57 vulkány. Jižně od nich se táhne Aleutský příkop, jehož maximální hloubka je 7822 metrů. Ostrovy jsou součástí Aljašky, federativního státu USA. Výjimku tvoří na západě Komandorské ostrovy, které leží u Kamčatky a náleží Ruské federaci, ale v otázce, zda to tak je doopravdy a nebo tyto ostrovy náležejí k Aleutským ostrovům, nepanuje shoda. Podle sčítání lidu žilo v roce 2000 na těchto ostrovech (vyjma Komandorských ostrovů) 8162 obyvatel, z toho více něž polovina (4284) ve městě Unalaska na stejnojmenném ostrově.

Naší výpravě je momentálně nejblíž Amčitka, sopečný a tektonicky nestabilní ostrov, patřící do skupiny takzvaných Krysích ostrovů. Je dlouhý asi 68 kilometrů a široký 3 až 6 km. Od roku 1832 na něm nikdo nežije. V roce 1867 se v rámci nákupu Aljašky stal součástí Spojených států amerických, v době II. světové války tu bylo letiště a později byla Amčitka vybrána Komisí pro jadernou energii USA jako vhodné místo pro podzemní testy jaderných zbraní.

Testy se zde uskutečnily tři. První pokusný atomový výbuch nazvaný Long Shot proběhl 29. října 1965. Druhý, Milrow 2. října 1969, vedl v kanadském Vancouveru ke vzniku organizace Don‘t Make A Wave Committee, která se rozhodla bojovat proti provádění dalších testovacích výbuchu. 15. září 1971 aktivisté vypluli na lodi Phyllis Cormack už pod jménem Greenpeace protestovat proti dalším americkým atomovým testům na Amčitce. Protestní plavba sice nezabránila třetímu pokusnému výbuchu nazvanému Cannikin, ke kterému došlo 6. listopadu 1971, ale vyvolala velký ohlas u veřejnosti a vedla ke vzniku mezinárodní ekologické organizace Greenpeace.

Greenpeace je nevládní nezisková organizace pro ochranu životního prostředí. Má přes 3 miliony členů ve 40 zemích světa a bojuje například proti vybíjení tuleňů, lovu velryb, jaderným elektrárnám, ukládání radioaktivního odpadu do oceánu, kácení deštných pralesů, pěstování geneticky modifikovaných rostlin, uvolňování toxických látek do životního prostředí a mnoha dalším.

Známé je zejména svými mediálně atraktivními a kontroverzními akcemi, kterými se snaží upozornit veřejnost na ekologické problémy, které považuje za vážné. Jde např. o vyvěšování transparentů na komíny různých objektů, blokády ilegálního kácení lesů, lodí zapojených do ilegálního obchodu nebo zodpovědných úřadů. Při těchto akcích běžně porušují platné zákony. Kromě těchto konfrontačních akcí Greenpeace spolupracuje i s experty a laboratořemi, vede vědecké výzkumy a snaží se prosazovat řešení problémů a změny, které sama považuje za pozitivní.

Greenpeace bývá často kritizována pro svůj radikalismus, až ekoterorismus, pirátství, porušování práva na soukromé vlastnictví a zaujímání stanovisek, které nemají souvislost s životním prostředím. Také čelí kritice kolem svého financování. Oficiálně nepřijímá finanční podporu od vlád, průmyslových subjektů, ale ani od politických stran, spoléhá na podporu dobrovolníků a finanční dary jednotlivců, případně na grantovou podporu nadací. Ale z uniklých zpráv Juliana Assange se dá vyvodit, že určitou část finančních prostředků dostává Greenpeace od Čínské vlády a plní tedy i částečně její zájmy. Další názory tvrdí, že Greenpeace je placena lidmi, kteří vydělávají na obnovitelné energii, a také je často podezřívána z daňových úniků. U nás vznikla pobočka v roce 1992 a ta naopak bývá kritizována za svou přílišnou umírněnost.

Další pacifické zastavení nás čeká zítra, kdy budeme o ..... kilometrů dál.