Zastavení dvacáté deváté: Tichý oceán V

Aljašský záliv (Gulf of Alaska) je záliv Tichého oceánu ležící u jižního pobřeží Aljašky od Aljašského poloostrova a Kodiaku na západě, až k Alexandrovu souostroví, Ledovcové zátoce a trase Inside Passage na východě. Na jeho členitém pobřeží se střídají lesy, skály a ledovce.

Aljaška je na plochu největší stát USA a žije v ní asi 627 000 obyvatel. Hlavním městem je Juneau, největším Anchorage. Je to země s divokou přírodou a řadou přírodních rezervací. Ke své smůle skrývá rozsáhlé zásoby ropy a dalšího nerostného bohatství.

Název Aljaška byl převzat z aleutského slova „Alyeska“, znamenajícího „Velká země“. Jiná teorie o původu jména říká, že bylo odvozeno od Aleutovského slova „Alaxsxaq“, čili „Poloostrov“. Prvními obyvateli Aljašky byli zřejmě lidé z doby ledové. Ti se stěhovali ze Sibiře směrem na východ a na Aljašku vstoupili přes pevninský most, který v prehistorických dobách spojoval Asii a Severní Ameriku. Poté byl v době meziledové zalit mořem a oba kontinenty byly odděleny dnešním Beringovým průlivem. Ten byl pojmenován podle Vituse Beringa, dánského kapitána v ruských službách, který průlivem proplul v roce 1728.

V 17. století připluli přes Beringův průliv sibiřští kozáci, lovci a obchodníci, kteří přišli na Aljašku právě přes Beringův průliv. První evropská loď, která dosáhla Aljašky je obecně považována ruská St. Gabriel pod vedením navigátora Michaila Gvozdeva a asistenta navigátora Ivana Fjodorova dne 21. srpna 1732. Menší sdružení obchodníků s kožešinami začalo plout od břehů Sibiře směrem na Aleutské ostrovy a první stálé evropské osídlení bylo založeno v roce 1784. V průběhu první poloviny 19. století Rusko-Americká společnost provedla rozšířený kolonizační program. Dařilo se především kožešinovému obchodu. Město Novo-Archangelsk (nyní Sitka) v jihovýchodní Aljašce bylo hlavním městem Ruské Ameriky od roku 1804 až do prodeje území. Na jaře 1867 Spojené státy americké koupily od Ruska Aljašku za 7,2 mil. dolarů (5 centů za hektar).

Aljaška se nachází v severozápadní části Kordiller. Na přírodním horském pásmu leží nejrozsáhlejší pevninské ledovce Severní Ameriky, jejichž splazy většinou dosahují k mořské hladině. Kde nejsou ledovce, pokrývá svahy i roviny arktická tundra a asi 600 tisíc km² smrkových a jedlových lesů. Na území Aljašky je rozptýleno přes 3 miliony jezer, převážně glaciálních. Reliéf Aljašky se svažuje od okrajových hor do centrálních pánví a plošin, ukloněných k západu, kterými protéká největší aljašská řeka Yukon, ústící do Beringova moře.

Na Aljašce je více než 3 000 řek, které tečou do tří světových stran a ústí do dvou oceánů. Do Severního ledového oceánu na severu (Beaufortova moře) teče po tektonické poruše řeka Colville, největší tok Arktické pobřežní nížiny. Do Kotzebue Sound na západě ústí řeky Noatak, Kobuk a Selawik. Do Tichého oceánu (Beringova moře) na západě, se vlévá Yukon a druhá nejdelší řeka Kuskokwim.

Na území Aljašky se rozkládají polární a subpolární oblasti chladného podnebného pásu, vlhká přímořská oblast mírného pásu a oblast vysokohorská. Polární oblast zahrnuje polární pustiny, kde je trvale zmrzlá půda. V těchto oblastech jsou dlouhé zimy a krátká studená léta, devět měsíců v roce zde průměrná teplota nepřesáhne 0 °C. V zimě trvá více než dva měsíce polární noc, v létě je více než tři měsíce polární den.

V krásné divoké aljašské přírodě žije mnoho ptáků a savců. Je zde možné spatřit stáda soba polárního (karibu), vyskytuje se zde také populace medvěda grizzlyho a medvěda baribala. Na horských svazích žije ovce aljašská, při jezírkách a mokřinách zase los aljašský, krmící se vodními rostlinami. Navzdory lidským zásahům je možné v této oblasti stále najít nory vlka. Ve velkém počtu je možné pozorovat i menší zvířata, jako například sviště aljašského, sysla Parryova, bobra kanadského, pišťuchu piku a zajíce. Žijí tu také lišky, rysové, sobolové američtí a rosomáci sibiřští.

Nám zbývá překonat 1832 km a budeme na břehu. Vzhledem ke krásnému počasní nám to snad nebude trvat dlouho, a podíváme se na ostrov Vancouver.