Zastavení třicáté páté: Velká jezera

Winnipeg je hlavním a největším městem kanadské prérijní provincie Manitoba. Je umístěn poblíž poledníkového středu Severní Ameriky, na soutoku řek Red a Assiniboine (místo obecně známé jako The Forks). Název je odvozen z kríjského výrazu wi-nipe-k, znamenajícího „kalné vody“.

Winnipežský kraj byl před příchodem Evropanů obchodní křižovatkou indiánských kmenů Anishinaabe, Assiniboinů, Odžibvejů, Siouxů či Kríů. Řeka Red spojovala severní národy s těmi na jihu podél řeky Missouri a Mississippi. Odžibvejové vytvořili několik prvních map na březové kůře, které pomáhaly lovcům kožešin při proplouvání vodními cestami v této krajině.

První pevnost v oblasti zbudoval roku 1738 francouzský důstojník Sieur de La Vérendrye na místě zvaném Fort Rouge. Francouzsky hovořící obchodníci zde pokračovali v činnosti několik desetiletí, než zde byl zaveden monopol britské Společnosti Hudsonova zálivu. Mnoho Francouzů a později i Britů, kteří se zabývali lovem kožešinové zvěře, se oženilo s indiánskými ženami, a jejich děti, Métisové, lovili, obchodovali a žili v celé této oblasti.

Na začátku 19. století koupil lord Selkirk zemi od Společnosti Hudsonova zálivu. Byl prvním, který se zabýval myšlenkou trvalého a stálého zemědělského osídlení oblasti (Red River Colony). V roce 1812 založili Selkirkovi osadníci první britské osídlení – jádro tohoto sídla bylo začleněno do města Winnipeg v roce 1873. V místě spolu tvrdě soupeřily o nadvládu nad obchodem dvě společnosti, Severozápadní společnost a Společnost Hudsonova zálivu. Métisové a osadníci Lorda Selkirka proti sobě bojovali v bitvě u Sedmi dubů v roce 1816, aby nakonec roku 1821 byly společnosti sloučeny. Fort Gibraltar, stojící na místě dnešního Winnipegu, byla v roce 1822 přejmenována na Fort Garry, a stala se nejdůležitější obchodní stanicí v regionu. Během posledních let 19. století a začátku 20. století byl Winnipeg jedním z nejrychleji se rozvíjejících měst Severní Ameriky. Manitobská univerzita, založená během tohoto období, byla jednou z prvních univerzit v západní Kanadě.

Po opuštění Winnipegu nás čeká čistě přírodní etapa s častým překračováním vodních překážek. Celkem jsme za sobotu přidali 846,34 km a zastavili se v oblasti Velkých jezer. Stany si musíme postavit na břehu jezera Kawakanika.

Velká jezera (The Great Lakes) je skupina jezer v Severní Americe. Patří mezi ně Hořejší, Huronské, Michiganské, Erijské a Ontarijské jezero. Jediné Michiganské jezero leží celé v USA, ostatními prochází státní hranice s Kanadou (provincie Ontario). Představují největší skupinu sladkovodních jezer na světě. Délka pobřeží všech jezer včetně ostrovů je 18 000 km. Představují obrovskou zásobárnu sladké vody o objemu 22 725 km³. Mají rozlohu 245 200 km² a jsou hlubší než 200 m. Pouze Erijské jezero má maximální hloubku nižší – 64 m. Největší je Hořejší jezero (má větší rozlohu než Česká republika) a nejmenší Ontarijské.

Do Velkých jezer ústí několik set nevelkých řek a odtok zajišťuje řeka svatého Vavřince, která odtéká z Ontarijského jezera a ústí do Atlantského oceánu. Kotliny Hořejšího jezera a severní části Huronského jezera byla vyhloubena v krystalických horninách jižní části Kanadského štítu, ostatní jezera jsou ve vrstvě vápenců, dolomitů a pískovců prvohorní platformy Severní Ameriky. Původ vodní masy Velkých jezer je spojen s táním pevninských ledovců. V severní části Velkých jezer je pobřeží členité, ostrovy a břehy jsou skalnaté, srázné (výška do 400 m) a velmi malebné (zvláště břehy Hořejšího a severní části Huronského jezera). Břehy jižní a jihovýchodní části jezer jsou převážně nízké, hlinité a písčité.

Kolísání úrovně hladiny Velkých jezer je uměle regulované kvůli lodní dopravě a energetice v rozmezí 30 až 60 cm. Krátkodobé kolísání, které způsobují prudké nárazové větry a bouře, dosahuje 3 až 4 m. Jezera zamrzají jen u břehů, v centrálních částech se v důsledku častých podzimních a zimních bouří led nevytváří.

Velká jezera představují hlubokovodní vnitrozemskou vodní cestu díky vodním kanálům, které obcházejí peřeje na řece svaté Marie a vodopády na Niagaře. V roce 1959 byla dokončena rekonstrukce kanálů, které obchvacují peřeje na řece svatého Vavřince a byla tak vytvořena vodní cesta z Hořejšího jezera do Atlantského oceánu s hloubkou minimálně 8 m, takže je dostupná pro mořské lodě.

Voda v jezerech je průzračná a žije v ní 173 druhů ryb převážně kaprovitých, okounovitých a lososovitých, přestože z jihu a jihovýchodu k Velkým jezerům zasahují hustě osídlené průmyslové oblasti USA a Kanady. Na severu a západě se nacházejí zemědělské a surovinové oblasti. Na pobřeží Velkých jezer se leží druhé největší město Kanady Toronto (na Ontarijském jezeře). Oblast Velkých jezer je těžce kontaminována PCB (polychlorovaný bifenyl), v některých oblastech je z tohoto důvodu omezen lov a konzumace ryb. Americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) počítá se 475 miliony dolarů na revitalizaci Velkých jezer, jejímž cílem je zlepšení kvality vody, přilehlých pláží a mokřin.

Z místa, kde jsme třicátý pátý den cesty zastavili, máme nejblíž k Hořejšímu jezeru. Hořejší jezero (Lake Superior) je největší a nejhlubší jezero v systému pěti Velkých jezer. Jeho rozloha je 82 100 km² – 563 km dlouhá a 257 km široké, s maximální hloubkou 406 metrů. Jezero nemá velké přítoky, přitékají do něj menší řeky Nipigon, St. Louis, Pigeon, Pic, White, Michipicoten a Kaministiquia. Z jezera odtéká přes mnohé peřeje řeka svaté Marie. Voda v je průzračná a chladná (uprostřed u hladiny ani v létě nepřesahuje 4 °C). Severní břehy jsou vysoké a skalnaté (do 400 m) zatímco jižní jsou převážně nízké a písčité.

Zítra vyjedeme z nejmokřejší části Kanady a budeme pokračovat k Jamesovu zálivu, případně až k zálivu svatého Vavřince. Zdraví naštěstí všem slouží a cestu nám dnes jen trochu ztěžuje velký vítr. Slibovaný déšť si to naštěstí rozmyslel, tak uvidíme, kam se dostaneme.