Zastavení třicáté sedmé: Méďové

Medvěd útočí na člověka jen velice zřídkakdy a nejčastěji se tak stává, pokud ho vyrušíme při konzumaci potravy, je raněný, nemá možnost úniku, máme štěstí na samici s mláďaty či na samce v období páření. Pro tyto případy několik zásad.

1. Hlučný turitsta, živý turista – snažte se medvěda nepotkat, držte se turistických tras a buďte hluční, aby o vás medvědi věděli a měli možnost se vám vyhnout.

2. Nejezte jim maliny – dávejte pozor v blízkosti zdrojů medvědí potravy, malin, borůvek a podobně, a v husté vegetaci, kde mohou odpočívat.

3. Netvařte se, že jste tu ceduli se zákazem vstupu do přírodní rezervace skutečně neviděli.

4. Nenechávejte nikde zbytky jídla, zejména ne ve své blízkosti, všechno mějte pečlivě zabalené. A máte-li popelnici, zamykejte ji – i když tuto radu jako turista nejspíš neoceníte.

Pokud už méďu potkáte, pokuste se zůstat klidní. Nezapomeňte, že nejste jeho přirozená potrava, a pokud bude mít jen trochu možnost, vyhne se vám. A když už to tedy vypadá, že jste ho zaujali a nemíní tiše zmizet, zkuste následující osobně neověřené rady: nedívejte se medvědovi do očí, odvraťte se a předstírejte, že ho nevidíte. Potichu a klidně si mluvte (aby poznal, že jste člověk – to tedy nevím, jak je to s jejich pověstným čichem), po očku ho sledujte a pomalu se vzdalujte. Neutíkejte, nekřičte a nemáchejte rukama!

Nezabralo? Odcházíte a medvěd jde za vámi – upusťte kus oděvu nebo jiný předmět, který může upoutat jeho pozornost. A když dojde na nejhorší a medvěd vás napadne, našla jsem tuto radu (a vážně bych chtěla vidět někoho, kdo by se jí dokázal řídit): klekněte si na zem, sbalte se do klubíčka, rukama si chraňte krk, lokty dejte ke kolenům – chráníte si tak životně důležité orgány. Nehýbejte se. Medvěd útok často jen předstírá, a pokud se nebudete aktivně bránit, ztratí o vás zájem. V tom případě vyčkejte, až opravdu odejde. Nepokoušejte se ho přeprat, jednou ranou je schopen zabít krávu. Pouze v případě medvěda kamčatského prchněte na strom, má těžký zadek a nevyleze za vámi.

A něco o medvědech k tomu: Předkem současných medvědů je oligocenní šelma rodu Cephalogale, dosahujicí přibližně velikosti dnešní pandy červené. V průběhu evoluce zvětšovali postupně své rozměry, až se nakonec stali největšími suchozemskými šelmami s masivní hlavou, silným tělem a krátkým ocasem.

Medvědi jsou sice všežravci, ale patří do řádu šelem. Na rozdíl od ztvárnění plyšových medvídků jakožto roztomilých huňáčů vhodných do postele je skutečný medvěd velmi silný a v případě potřeby i rychlý, dokáže běžet rychlostí až 45 km/hod. Podle dlouhého čenichu, malých očí a uší se dá usuzovat, že mají výborný čich, ale zároveň špatný zrak a sluch.

Potrava většiny druhů medvědovitých se skládá ze směsi masa a rostlinného materiálu, a to až z 90 %. Výhradně na maso se specializuje jen medvěd lední, protože mu nic jiného nezbývá, naopak panda velká je téměř výlučně vegetarián a živí se bambusovými výhonky.

Medvědi se dělí na několik podřádů: panda velká, medvěd brýlatý, medvěd malajský, medvěd pyskatý, medvěd baribal, medvěd lední, medvěd ušatý a medvěd hnědý.

Medvěd hnědý je jediný zástupce své čeledi, který se vyskytoval a vzácně i vyskytuje na území České republiky. Měří 2–4 m, váží 100–800 kg a ve stoje na všech čtyřech je vysoký v kohoutku 90–130 cm. Dožívá se 20–30 let, v zajetí až 50. Zbarvení srsti se značně liší podle poddruhů, ale pohybuje se od žlutavě plavé až po tmavě černou. Ani velikost není pevně stanovena a kolísá u jednotlivých populací podle množství dostupné potravy. Nejmenším poddruhem je přitom medvěd syrský a největším medvěd kodiak, který ve vztyčené pozici na zadních nohou dosahuje výšky až 3 m. Poddruhy medvěda hnědého jsou kodiak, grizzly, eurasijský, kamčatský, kalifornský, aljašský, plavý, východosibiřský, ussurijský, kavkazský, západokanadský, tibetský, syrský a několik již vyhynulých.

V současné době se počet volně žijících medvědů hnědých odhaduje na 200 000 jedinců, největší populace žijí v Rusku, Spojených státech a Kanadě. V Evropě žije zhruba 14 000 jedinců v desíti oddělených populacích. Nevyskytuje se na Britských ostrovech a ve Skandinávii. Ve Francii je kriticky ohrožený, nízký počet volně žijících jedinců byl zaznamenán ve střední Evropě.

Pokud není medvěd hnědý rušen člověkem, je aktivní především ve dne, ale pokud žije v blízkosti lidí, přejde k nočnímu způsobu života. Po většinu roku žije samotářsky, každý jedinec si brání teritorium velké několik desítek kilometrů. Na zimu upadá do nepravého zimního spánku, před kterým musí dosáhnout hmotnosti i vyšší než 900 kg. Během listopadu až prosince ulehává na klidném a suchém místě a během hibernace, z které se probouzí v únoru až dubnu, často opouští svůj brloh a vydává se za potravou.

Medvědice dospívají v 5. až 7. roce, medvědi ještě o pár let později, až když jsou mohutní a silní, což je důležitý předpoklad při soubojích o samice a území. Mláďata se rodí po 6–8 měsíční březosti při zimním spánku. V jednom vrhu bývá jedno až čtyři mláďata, nejčastěji dvě. Po narození jsou slepá, bezzubá, neosrstěná a váží zhruba 500 g. Z brlohu vylezou až po čtyřech měsících života. Společně s medvědicí zůstávají dva až čtyři roky a podobně jako u jiných savců se od matky učí pozorováním a napodobováním.

Pro svou sílu, velikost a schopnost „zázračně obživnout“ ze zimního spánku byl medvěd uctíván přírodními národy v celé Eurasii a Severní Americe. Věřilo se, že je pánem a hospodářem lesa, příbuzným člověka, který rozumí lidské řeči. Vyslovení jeho pravého jména bylo tabu, dostal proto většinou opisné jméno, což je i případ českého slova medvěd (s významem „med-vyjed“, jedlík medu). U lesních národů jsou jeho pojmenování obdivnější a vznešenější: např. sibiřští Mansové mu říkají torel (vznešený), Eveni akbaka (stařec) a Jakuti ehe (dědeček), také na Zakarpatské Ukrajině či v Bělorusku mu vesničané dříve lichotivě říkali ďadko. Ulovení medvěda dodnes doprovázejí složité usmiřovací obřady.

Medvěda si vážili i staří Keltové, kteří ho pokládali za symbol síly a statečnosti. Jména keltských králů Artuše a Cormaca Mac Arta jsou odvozena z keltského názvu medvěda – art. Jméno germánského hrdiny Beowulfa znamená doslova „Vlk včel“, což je opět opisné označení pro medvěda. Vikingští berserkové – elitní bojovníci nadaní medvědí silou a zuřivostí – mají jméno také odvozeno od medvěda.

Indiáni medvědy zobrazovali na totemových sloupech a uctívali je jako své předky. Mnohé kmeny, jako Čerokíjové, Kvakiutlové nebo Arikarové, tančili medvědí tance, Tlingitové nosili medvědí masky. Slovo medvěd bylo součástí mnoha indiánských jmen, stačí vzpomenout náčelníky Kiowů Stojícího medvěda a Bílého medvěda, náčelníka Kríů Velkého medvěda, medicinmana Arikarů Medvědí břicho a mnohé další.

A ještě poznámka na závěr – pokud se potkáte s medvědem a on si stoupne na zadní, neznamená to automaticky, že vás hned sežere... vztyčením se do výšky si rozšíří pachové pole, které může obsáhnout... a teprve potom se rozhodne, co s vámi.