Zastavení čtyřicáté: Labradorské moře a Golfský proud

Labradorské moře je součástí severozápadní oblasti Atlantského oceánu. Nachází se mezi poloostrovem Labrador na západě, Grónskem na severovýchodě a Baffinovým ostrovem na severu. S Baffinovým zálivem na severu je spojeno Davisovým průlivem. Na severozápadě sousedí s Hudsonovým průlivem, který spojuje Labradorské moře s Hudsonovým zálivem.

Podél pobřeží Labradoru, kolem ostrova Newfoundland, proudí ze Severního ledového oceánu na jih studený Labradorský proud. Je to vlastně spojení Západogrónského proudu a Proudu Baffinova ostrova. Celkem dvakrát se na své cestě setkává se s teplým Golfským proudem – na Grand Banks jihovýchodně od Newfoundlandu a podruhé na Outer Banks u Severní Karolíny. Kombinace obou proudů vytváří husté mlhy a také jedny z nejbohatších rybích lovišť světa.

Vody Labradorského proudu mají silně ochlazující účinek na kanadské atlantické provincie a pobřežní oblasti Nové Anglie, ale jen vzácně mívají významnější účinky na vody jižně od mysu Cape Cod. Ty mohou být poměrně jasně pozorovány na faktu, že severní hranice lesa může být v této oblasti až o patnáct stupňů jižněji než na Sibiři, v Evropě či západní Kanadě.

Labradorský proud má někdy tendenci dosahovat dál na jih či na východ než obvykle. To může způsobovat riskantní podmínky pro lodní dopravu, neboť v takových případech jsou ledovce přinášeny do oblastí Atlantiku, kam se běžně nedostávají. Je zaznamenáno, že proud přinesl ledovce až na jih k Bermudám a na východ až k Azorám. Ke sledování ledovců, včetně těch v oblastech oceánu, kde se vyskytují jen vzácně, byla založena Mezinárodní ledovcová hlídka.

Pro nás Evropany je zásadně důležitý silný, teplý a poměrně rychlý Golfský proud. Vzniká v Mexickém zálivu, díky čemuž má i své jméno (gulf je anglicky záliv). Pokračuje Floridským průlivem, sleduje pobřeží Severní Ameriky k ostrovu Newfoundland, kde se odchyluje od pevniny a pak přechází přes Atlantský oceán. Rozděluje se na dvě větve: severní proud míří k severní Evropě a jižní se obrací k západnímu pobřeží Afriky.

Golfský proud ovlivňuje podnebí východního pobřeží Severní Ameriky od Floridy po Newfoundland a západního pobřeží Evropy. Severní větev Golfského proudu, nazývaná Severoatlantický proud, zmírňuje v západní Evropě zimy, zejména na severu. Ty jsou tak teplejší než na jiných místech Země se stejnou zeměpisnou šířku. Například v lednu činí rozdíl průměrných teplot mezi pobřežím Norska a severními částmi Kanady přibližně 30 °C.

To jsme na své cestě zažili na vlastní kůži, koneckonců přestože se držíme stále stejné rovnoběžky a dalo by se předpokládat, že budeme mít stále „naše“ podnební podmínky, směrem na východ se nám značně ochladilo. Dnes jsme tedy překročili pomyslnou hranici chladu a čeká nás mnohem teplejší Atlantik a Evropa.

V poslední době se z vědeckých kruhů ozývaly hlasy, které varovaly před slábnutím Golfského proudu. Pokud by se tento trend potvrdil, výsledkem by byl výrazný zásah do evropského klimatu. Vědci z Americké geofyzikální unie však do světa vyslali uklidňující zprávu: podle jejich měření z let 2002 až 2009 se Golfský proud neztenčuje.

Síla mořských proudů přirozeně kolísá a Golfský proud není výjimkou. Každých 70 let se tato řeka v moři zeslabí a poté znovu zesílí. K výrobě tepla, kterým každoročně Golfský proud Evropu zásobí, by bylo třeba milion středně velkých elektráren. Pokud by však docházelo k jeho zeslabování, průměrná teplota by v Evropě během několika desítek let klesla o 4 – 6 °C. To je zhruba stejné, jakoby se člověk žijící v příjemném vinařském kraji kdesi u moravské Pálavy, přestěhoval na Labskou boudu v Krkonoších.

Některé dřívější studie ukazovaly, že postupné tání ledu by mohlo mořské proudy zpomalit, ba dokonce zastavit. Motorem mořských proudů je slanost mořské vody, a její teplota. Pokud začnou ve velkém tát arktické ledovce, a ony už nějakou dobu tají, slanost mořské vody poklesne a „motor“ se může zadřít. Odhaduje se totiž, že devadesát procent veškeré sladké vody na světě je uvězněno právě v polárních ledovcích. Kdyby k tomu došlo, výrobci extrémně teplého oblečení by přišli na evropském trhu k ohromným ziskům. Evropa by byla spíše k zoufání než k bydlení. Mnohé klimatické modely předpovídají, že by Evropu ovládly tvrdé dlouhé zimy, jaro by vlastně neexistovalo a léto by bylo krátké, zato velmi horké. Vládlo by zde kontinentální klima, jako panuje třeba v centrálním Rusku.

Takže držme Golfskému proudu palce a ať nás hezky poponese k domovu.