Zastavení čtyřicáté šesté: Röntgen z Würzburgu

Würzburg má postavení městského okresu a správního střediska v bavorském vládním obvodě Dolní Franky. V současnosti má toto město na Mohanu, jež je jedním z 23 středisek Svobodného státu Bavorsko, okolo 125 000 obyvatel. V roce 2004 oslavil Würzburg své 1300leté jubileum.

Rozkládá se po obou stranách Mohanu ve střední Mohanské dolině (Mohanský trojúhelník). Městu vévodí pevnost na Mariánské hoře (Marienberg) na západní vyvýšenině jedné z třetihorních vápencových desek, do nichž se řeka vryla.

Dějiny města silně spojeného s křesťanstvím jsou poměrně divoké, v 15. století se Würzburg stal střediskem pronásledování čarodějnic. V době vlády würzburského knížecího biskupa Filipa Adolfa z Ehrenbergu konaly procesy ve velkém měřítku. Mezi lety 1626 a 1630 dosáhly svého vrcholu. Za celou dobu honů na čarodějnice jich bylo upáleno prý až 5 miliónů (asi 4 % evropské populace té doby) – ale o toto číslo se vedou spory. V samotném Würzburgu to bylo 900 žen.

Rodákem, s jehož vynálezem se valná většina z nás již nedobrovolně setkala, je Wilhelm Conrad Röntgen (27. března 1845). Fyzik, jeden z nejtalentovanějších experimentátorů 19. století. Uznání svých kolegů se dočkal až ve čtyřiceti letech, a když šťastnou náhodou objevil paprsky, které potom dostaly jeho jméno, tak mu bylo ještě o deset let více.

Jeho nejvýznamnější prací je důkaz, že při pohybu polarizovaného dielektrika vzniká magnetické pole. Mnozí z velkých fyziků hodnotili tuto práci jako objev rentgenových paprsků. Pohybující se polarizované dielektrikum bylo holandským fyzikem Lorentzem nazváno Röntgenův proud. Tím se stalo Röntgenovo jméno nesmrtelným v teorii elektřiny a magnetismu.

Pro Röntgenův samotářský způsob práce je příznačné, že se jeho tehdejší asistent dověděl o tomto objevu teprve z odborného tisku. I když při pokusu pomáhal, netušil, o co vlastně jde.

Co bylo skutečným cílem Röntgenova výzkumu večer 8. listopadu 1895 se nedovíme. Snad experimentoval jen ze zvědavosti. Jisté je, že katodovou trubici obalil černým papírem, aby ho při pozorování světelných jevů vyvolaných katodovými paprsky vystupujícími z trubice tenkým hliníkovým okénkem nerušilo světlo výboje. Pak sehrála svou roli náhoda. Přestože neprůsvitný obal nemohl žádné viditelné ani ultrafialové záření z výbojky propustit, krystalky platnatokyanidu barnatého, ležící na experimentátorově stole, se ve tmě laboratoře bledězeleně rozzářily.

Nebylo pochyb, že v místě, kam na sklo výbojky dopadalo katodové záření, vznikaly neznámé paprsky, které dokázaly prostupovat neprůhlednými látkami. K prvním rentgenovým fotografiím patřily stínové obrazy ruky objevitelovy manželky a část hlavně lovecké pušky. Neviditelné paprsky začaly tak sloužit medicíně a technické defektoskopii už v době, kdy byly ještě označeny symbolem X.

Rentgenové záření (záření X či paprsky X) je forma elektromagnetického záření o vlnových délkách 10 nanometrů až 1 pikometr. Využívá se při lékařských vyšetřeních a v krystalografii. Jedná se o formu ionizujícího záření a jako takové může být nebezpečné. Poté, co Röntgen objevil využití pro pozorování kostních struktur, se rozvinulo jeho užívání v lékařském snímkování. Rentgenové záření může být využito pro zobrazení detailů kostí a zubů (skiagrafie), popřípadě za pomoci vhodných technik i ke zkoumání měkké tkáně (denzitografie, subtrakční skiagrafie, tomografie). Radiologie je specializovaný obor lékařství využívající rentgenového záření v diagnostice. Toto je pravděpodobně nejčastější využití rentgenového záření.

V roce 1901 mu byla za objev rentgenového záření udělena první Nobelova cena za fyziku. Jako jediný se vzdal přednášky při jejím přebírání. Spolu s medailí a diplomem mu bylo při slavnostním ceremoniálu ve Stockholmu předáno i 150 800 švédských korun. Žádnou jinou finanční odměnu Röntgen v souvislosti s objevem nepřijal. Chtěl, aby dílo vykonané na univerzitní půdě s pomocí veřejných prostředků sloužilo zdarma úplně všem. Protože si svůj objev ani nepatentoval, zemřel v chudobě 10. února 1923 v Mnichově.

Chybí nám 334 kilometrů a budeme doma. Co myslíte, ujedeme to za den, nebo si cestu natáhneme ještě o kousek?