Zastavení čtyřicáté sedmé: Mariánské lázně

Mariánské Lázně jsou nejmladší z proslulého trojúhelníku západočeských lázeňských měst. Oblast je ohraničena třemi vrcholy lázní Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. Na světě není žádná podobná oblast, která by se mohla úspěšně srovnávat s „lázeňským trojúhelníkem“ co do četnosti a různorodosti minerálních pramenů.

Mariánské Lázně tvoří architektonicky citlivě ztvárněné město uprostřed zelených parků a lesů. Dominujícím slohem zástavby je novoklasicismus, v novorenesančním stylu jsou vystavěny Nové lázně, cenná je novobarokní litinová kolonáda z roku 1889. Mariánské Lázně jsou lázněmi se širokým spektrem léčivých zdrojů, které představují minerální prameny, rašelinu a přírodní CO2. Jsou využívány společně s výbornými klimatickými podmínkami. Léčily se zde mnohé osobnosti, např. J. W. Goethe, N. V. Gogol nebo F. Chopin.

Františkovy Lázně byly založeny v roce 1793 a patří k nejmladším lázním v regionu. Zdejší studené minerální prameny, tzv. kyselky, byly ale známé odpradávna. Bohaté zásoby přírodních zdrojů jsou základem lázeňské léčby nemocí srdce a krevního oběhu, pohybového aparátu, ženské sterility a dětské gynekologie. Město si zachovalo svoje kouzlo a atmosféru lázeňského místa 19. století také díky jednotnému architektonickému stylu, klasicismu. Symbolem lázní je soška malého chlapce s rybou sedícího na kouli – sv. Františka, dílo K. Mayerla z poloviny 20. let 20. století.

Lázně Kynžvart jsou nejvýznamnějšími léčebnými lázněmi v ČR pro léčení nespecifických nemocí cest dýchacích u dětí. Zámek Kynžvart byl v letech 1821–36 přestavěn knížetem Metternichem na empírový zámek, umístěný v rozlehlém anglickém parku. V zámku najdeme sbírky minerálů, mincí a kuriozit.

Mariánské lázně, naše dnešní zastavení, se nachází v údolí jižně od chráněné krajinné oblasti Slavkovského lesa. Slavkovský les je možné přirovnat k hornatému ostrovu zeleně, klidu a málo narušené přírody. Nejvyšší vrcholy jsou Lesný a Lysina. Významnou součástí oblasti jsou rozlehlá rašeliniště vrchovištního typu. Rozsáhlé lesní komplexy společně s rašeliništi tvoří ohromný přírodní vodní rezervoár, příznivě ovlivňující vodní režim širokého okolí. Celá oblast je protkána sítí turistických cest, které návštěvníky zavedou na atraktivní místa – hrad Loket, Bečov, zámek Kynžvart nebo premonstrátský klášter v Teplé.

V širším okolí Mariánských Lázních vyvěrá na 100 minerálních pramenů s obsahem oxidu uhličitého a minerálních solí, z nichž je zachyceno a využíváno 53 pramenů. Jedná se především o studené železnaté kyselky, odlišného chemického složení. K pitným kúrám se používá těchto šest hlavních pramenů: Křížový, Rudolfův, Karolinin, Lesní, Ambrožův a Ferdinandův. Mariin pramen, který dal městu název, je pouze vývěr plynu – oxidu uhličitého.

Prameny a jejich léčivé účinky byly známy dávno před založením lázní obyvatelům okolních vesniček. Místo, na kterém dnes leží druhé největší lázeňské město v Čechách, Mariánské Lázně, bylo v dávných dobách plné bažin a zcela pusté. Mocný šlechtic Hroznata založil v roce 1197 klášter v osadě Teplá, pod jehož správu patřil i pozemek dnešních lázní. Mniši byli také první, kteří zaznamenali slaný pramen ve svých lesích a dokonce se zde snažili odpařováním získávat sůl. Tato sůl byla později úspěšně prodávána jako projímadlo. O léčivých účincích minerálních vod mezitím začaly kolovat různé zvěsti a k pramenům zamířili první nemocní. Klášterní představitelé pak nechali vyčistit prameny a upravit cestu k nim.

O vznik lázní se významně zasloužil doktor Jan Josef Nehr – klášterní lékař, který v roce 1779 přesvědčil opata kláštera a několik mnichů, aby zkusili lázeňskou kúru. Zjistil poté, že voda v nepatrném množství několikrát denně podávaná upravila trávení, povzbudila chuť do jídla a přinesla opatovi a mnichům osvěžující spánek. Klášter však musel bojovat o získání potřebných povolení ke stavbě lázeňské budovy až do roku 1786. V roce 1812 byl Marienbad vyčleněn jako samostatná obec z dosavadní obce Úšovice a v roce 1818 získal statut lázeňského místa.

Dominantou Mariánských Lázní jsou především lázeňské parky, díky kterým město patří mezi nejkrásnější zahradní města v Evropě. O tyto přírodní skvosty se postaral Václav Skalník, který zde byl zaměstnán tepelským klášterem jako zahradní architekt. Velmi významnou stavbou v městě je Kolonáda Maxima Gorkého z let 1888–89 (dle projektů architektů Miksche a Niedzielského). Vznosná litinová konstrukce byla odlita v železárnách Blansko. Unikátní výzdoba – dřevěný kazetový strop a nástropní fresky – jsou z roku 1979, jejich autorem je akademický malíř Josef Vyleťal. Na lázeňské promenádě můžete také najít populární Zpívající fontánu, která každou lichou hodinu hraje jednu z mnoha známých a slavných skladeb, ve večerních hodinách je tato romantika ještě okořeněna světelnými efekty.

Doufám, že nás zde zahrnou péčí, která nám po takové dlouhé cestě pustou stepí, chladnými oceány a velkoměsty, přísluší.