Zastavení šesté: Rzhyschiv, Ukrajina

Dněpr pramení na Valdajské vysočině a ústí do Černého moře. Protéká územím Ruska, Běloruska a napříč celou Ukrajinou. Měří 2201 km, po Volze, Dunaji a Uralu je čtvrtou nejdelší řekou v Evropě. 

Horní tok od pramene ke Kyjevu má vody mnohdy víc, než je třeba, jeho břehy jsou zalesněné a bažinaté. Střední tok, kde jsme se zastavili my, má díky nižšímu množství srážek vody méně a řeka má pevné břehy. Ovšem na 50. rovnoběžce tvoří zatáčku souběžnou s naší trasou, takže zítra nás čeká přes 30 kilometrů plavání – nácvik na překonávání oceánu! Dolní tok pak má vody málo, protože řeka protéká zónou stepí v Přičernomořské nížině. Navíc je převážná část dolního toku pod Kachovskou přehradou.

Dněpr a jeho přítoky jsou základními vodními cestami Běloruska a Ukrajiny. Po výstavbě přehrad zmizely někdejší nebezpečné peřeje. Na řece byly postaveny přehradní hráze s vodními elektrárnami, za nimiž vznikly rozsáhlé přehradní nádrže. Tento úsek řeky se nazývá Dněperská kaskáda. 

O Dněpru se zmiňuje již ve středověku Hérodotos při popisu říše Skythů, jako o třetí největší známé řece po Nilu a Istru (Dunaji). Už v té době byla řeka důležitou dopravní a tržní cestou mezi Baltským a Černým mořem, kterou využívaly i antické kolonie na černomořském pobřeží. Od 15. století se na dolním toku usazovali Kozáci. Největší kozáckým střediskem byla Záporožská Síč na ostrově Chortycji, která přetrvala do roku 1775, kdy ji zlikvidovala Kateřina Veliká. V téže době začal poslední polský král Stanislav August Poniatowski budovat Dněpersko-bugský kanál, který měl propojit Dněpr s Vislou a dokončen byl v polovině 19. století. V 18. století po připojení jižní Ukrajiny a Krymu k Rusku ještě stoupla role řeky jako spojnice Ruska a Černého moře. V té době došlo k rychlému růstu osídlení středního a dolního toku. Rozvoj průmyslu v 19. století dále zvýšil význam řeky, ale rozvoji dopravy stále bránily peřeje, které byly ve 20. století spoutány kaskádou přehrad s vodními elektrárnami a řeka tak pomohla rozvoji hospodářství, i když na mnoha místech přišla o svůj přirozený břeh a o lužní lesy.

Vzhledem k tomu, že jsme dorazili opravdu pozdě, vzdali jsme se exkurze do Kyjeva, přeci jen je 40 km severně od naší cesty, a byla by to velká zajížďka. Ubytovali jsme se na břehu řeky u majitele několika menších loděk a strávili s ním pěkný večer u ohně, který nám rozdělal v krbu. Podnikli jsme pouze kratší procházku po okolí, protože krajina u Rzhyschivu je nádherná!

Před námi je víkend a máme v plánu vydat se na cestu časně, uvidíme, jak nám bude přát počasí.

Za dnešek jsme ujeli 155,6 km.