Zastavení desáté: Kazachstán, vítejte v Asii

Vzhledem k malé hustotě osídlení se budeme sice snažit dojíždět do měst nebo vesnic, ale i tak se nám může stát, tak jako zrovna dnes, že přespíme pod stanem. Naši zdravotní způsobilost prověří i velké teplotní výkyvy, mezi dnem a nocí je rozdíl až 20 °C. Naštěstí se naše jarní výprava vyhne všem extrémním hodnotám, takže nás nečeká ani zimních -50 °C, ani letních 40.

Kazachstán je stát ve stření Asii, 9. největší na světě a největší vnitrozemní. Většina území je neobydlená a jeho hlavní město Astana leží na 51. rovnoběžce. Pokud nám cesta bude rychle ubíhat, zajedeme si do Astany na exkurzi. Ze školy si možná pamatujete, že na jižní hranici Kazachstánu s Uzbekystánem se rozkládá Turanská nížina s pouštěmi Karakum a Kyzylkum, Aralské jezero a kosmodrom Bajkonur. My pouště sice mineme, ale i tak budeme projíždět oblastmi s velkým nedostatkem vody. 

Do Kazachstánu jsme vjeli v jeho evropské části, ale stačilo necelých 150 kilometrů a dorazili jsme k řece Ural (Oral), tvořící přirozenou hranicí mezi Evropou a Asií. A právě v té chvíli, když jsme se chystali do vody, nás dojela Madridacka! Zdržela se díky potížím se svým strojem, ale teď už pokračuje s námi.

Po dalších desítkách kilometrů jsme stále nenarazili na žádné městečko nebo usedlost. Naštěstí se nás ujali nomádi, pomohli nám postavit stany a pohostili nás. Tradiční nomádské jídlo, jeden z národních pokrmů Kazachů, se nazývá bešbarmak. Jedná se o skopové či koňské maso, které se vaří v kotli s nudlemi. Bešbarmak v překladu znamená „pět prstů“ a jídlo se skutečně jí rukama. Protože skupina našich hostitelů byla velká, ochutnali sme i další speciality: manty – plněné masové či zeleninové knedlíčky vařené v páře, plov – původem uzbecké jídlo, asi jako naše rizotu, šašlik – maso, většinou skopové nebo kuřecí, grilované nad ohněm, podávané s lepjoškou, což je nekvašený chléb.

Mě nejvíc zachutnala jídla s těžko zapamatovatelnými názvy samsy a čebureki – opečené těsto, opět se zeleninovou nebo masovou náplní. Jak velela nomádům jejich pohostinnost, nabídli nám kromě čaje a vodky také kumys – zkvašené kobylí mléko, a jakkoli nás to nelákalo, nebylo vhodné přípitek odmítnout. 

Po vydatné večeři jdeme nabírat síly, protože bychom zítra rádi dodrželi plán a dorazili do dalšího města na cestě, přes 320 kilometrů vzdáleného Aktobe.

Dnes jsme ujeli "jen" 285 km.